Z BABIČČINY ZAHRÁDKY

Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale)

Ve fytoterapii se používá především kořen pampelišky, doporučuje se však i nať, kořen s natí a také list. Kořeny rostliny sbíráme na podzim, když začíná schnout listová růžice (září-říjen) nebo brzy na jaře (březen). Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Kořeny sušíme do té doby, dokud při přelomení nepřestane vytékat mléčná šťáva. Po vysušení je droga světle až tmavě hnědá, slabě hořká a nevoní. Kořeny sbírané na podzim obsahují více léčivých látek. Uskladňují s na vzdušném a suchém místě. Droga obsahuje hořčinu taraxacin, cerylový alkohol laktucerol (v mléčné šťávě), kaučuk, inozit, cholin, třísloviny, saponiny, organické kyseliny, slizovité látky, triterpény, , tuky (4-9 %), bílkovinné látky (12-15 %) aj. Na jaře rostliny obsahují malé množství inulinu, ale na podzim se jeho obsah zvyšuje až na 40 %. Čerstvá rostlina – listy a květy obsahují xantofyly, provitamin A a vitaminy C a B2. Droga a přípravky z pampelišky posilňují funkce jater, žlučníku a ledvin, proto se používá při zánětech jater, onemocněních žlučníku – žlučníkové kameny, při nedokonalém rozkladu tuků, i jako diuretikum při zánětech a kamenech v ledvinách a močovém měchýři. Používá se též jako protihlístový prostředek. Kromě toho stimuluje látkovou výměnu, zlepšuje chuť do jídla, trávení, účinkuje při žaludečních a střevních obtížích (žaludečním a střevním kataru, nadýmání a zácpě), používá se při cukrovce (list pampelišky). Dobře účinkuje při artróze a dně. Lidové léčitelství doporučuje kořen pampelišky i při onemocněních sleziny, celkové slabosti, při anémiích, ke zlepšení složení krve, při ateroskleróze (tento účinek je pravděpodobně vyvolaný vázáním cholesterolu) a při chronických kožních onemocněních. Při avitaminóze C se jako posilňující a zpevňující prostředek používá salát z čerstvých jarních listů pampelišky (listy se zalijí vlažnou slanou vodou a nechají se vyluhovat 30 minut, aby se odstranila jejich hořkost) nebo čerstvá šťáva.