Z BABIČČINY ZAHRÁDKY

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)

Sbíráme listy šalvěje před rozkvětem květů. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C: Pokud se listy používají pro získání silice, sbíráme je v době plného květu (červen-červenec). Nejvyšší množství silice obsahují dvou až šestileté rostliny. Listy obsahují silice (1-2,5 %), saponiny, třísloviny – katechin (3-8 %), glykosidy, hořčiny, živičnaté látky (5-6 %), vosky, aminokyseliny, vitamin C, karoten, fytoncidy a terpeny. Droga a přípravky z ní zeslabují vylučovací funkce – snižují exkreci (vylučování) potních žláz a používají se při nočním pocení nemocných s tuberkulózou, jako i při pocení způsobeném vegetativními poruchami a klimakteriem. Snižují též laktaci kojících matek. Působí protizánětlivě při akutních a chronických onemocněních trávicího traktu (kolitida, gastritida, vředy nadýmání, průjem), žlučových cest a jater, přim ledvinných a močových kamenech. Šalvěj lékařská se používá jako kloktadlo při angíně a zánětech ústní dutiny, při bronchitidě ve formě inhalací silice ze šťávy šalvěje lékařské, při vykašlávání krve, při hemoroidech, dlouhotrvající menstruaci a ve formě obkladů při špatně se hojících ranách a ekzémech.