Z BABIČČINY ZAHRÁDKY

Proskurník lékařský (Althaea officinalis)

Kořeny se vykopávají v říjnu a v listopadu, mohou se ale sklízet i časně na jaře, obsah slizu je však nižší. Sklízejí se kořeny dvou nebo tříletých rostlin, přičemž se horní část oddenku s pupeny odřezává a používá k vegetativnímu množení v příštím roce. Nasucho se očistí kartáčem (vodou se slizy vyluhují!), případně se silnější kořeny podélně rozkrojí a rychle se suší při teplotě do 50 °C buď ve slabých vrstvách na lískách nebo navlečené na provázku. Listy se postupně sklízejí před rozkvětem 3 až 4 krát během vegetačního období, od května do července, vždy pouze za suchého počasí. Suší se nejlépe v sušárně při teplotě do 50 °C. Droga obsahuje slizovité látky (25-30 %), asparagin, (2 %), lecitin, fytosterin, sacharidy (5-10 %), škrob (30-35%), pektin (11 %), třísloviny, lipidy (1,5 %), silice a vitamin C. Slizovité látky obsažené v droze mají změkčující a protizánětlivý účinek (droga se s úspěchem používá hlavně v dětském lékařství). Používá se při zánětu žaludku, hyperaciditě, žaludečních vředech, kolikách, průjmech, při zánětech ledvin a močového měchýře. Slizovité látky chrání kůži a sliznice před působením škodlivých činitelů. Kromě toho kořeny účinkují i expektoračně při zánětech dýchacích cest – laryngitidě, angíně, akutní a chronické bronchitidě a černém kašli. Zevně se používají ve formě záparu na obklady při zánětech oční sliznice. V lidovém léčitelství se doporučují kořeny proskurníku při zánětu močového měchýře, bílém výtoku, zevně ve formě obkladů při vředech a ranách.